Já také CHCI DEMOKRATICKOU A EFEKTIVNÍ EVROPSKOU UNII. Jak na to?

Odpověď na Daniela Kroupu, který napsal na Facebooku:

CHCI DEMOKRATICKOU A EFEKTIVNÍ EVROPSKOU UNII

Británie odchází z Evropské unie a radují se hlavně komunisté, neonacisté a populisté, kterým toto společenství bránilo v uskutečnění jejich odporných cílů. Ti budou nadále usilovat o to, aby rozložili unii docela. Samotný odchod Británie by nemusel znamenat tragédii ale výhodu, pokud by v čele EU stáli skuteční demokratičtí vůdci a nikoli političtí údržbáři a byrokraté bez myšlenky, bez fantazie a bez jasných představ o tom, co dělat dál. Británie totiž po léta blokovala všechny potřebné (ale i nepotřebné) kroky k politické integraci EU.
Evropskou unii může zachránit a udržet jenom pohyb kupředu a to je odstraňování demokratického deficitu.
Cílem musí být Evropská unie, která bude na základě demokratického rozhodování schopná politického jednání a dokáže obhájit naší bezpečnost a naše zájmy na globální úrovni.Evropskou unii může zachránit a udržet jenom pohyb kupředu a to je odstraňování demokratického deficitu. Cílem musí být Evropská unie, která bude na základě demokratického rozhodování schopná politického jednání a dokáže obhájit naší bezpečnost a naše zájmy na globální úrovni.

Stejně jako ostatní mluvíte o cíli. O způsobu jeho dosažení nic. Stejně jako ostatní asi nevíte. Jako byste se bál to doříci. V čem je demokratický deficit? Na profesora politologie sice milé, ale slabé. Nejde totiž o demokratický deficit, to je jen demagogie kecalů, jako je Klaus a podobně, ne vaše. Poslanci jsou řádně volení, mají plnou pravomoc, deficit není.
EU je slabá předpoděláním z hrozby přehlasování, z faktického práva veta, byť se naštěstí ne vždy dodrží. Ale takto to vede k malé akceschopnosti, k nedostatečné srozumitelnosti a odpovědnosti. Tam to vězí. Reforma nemá přesouvat pravomoci, ale k akceschopnosti evropské komise. To je nejvlastnějším českým národním zájmem. To je, co se musí radikálně změnit.
Proč je málo akceschopná? Protože to není vláda, je to komise, bez jasného směru, bez jasné odpovědnosti. Místo ní jednají za EU summity, špičky národních vlád, zejména nejvýznamnějších a nejaktivnějších - Německa, Francie, přestože pro to nemají legální oprávnění. To není v dané situaci špatné. Mizerie je v tom, že je to nutné. Že toho nejsou schopné orgány EU, zejména komise, která k tomu má formální oprávnění.
Proto je tou nutnou změnou právě reforma evropské komise, ne změna jejích pravomocí, její posílení, ne centralizace, které se pak může případně dostat na pořad dne. Jen zvýšení její akceschopnosti, její srozumitelnosti, její odpovědnosti. Na to se v zastupitelských demokraciích vypiplal institut parlamentní většiny a její volba vlády. Ne komise, ale skutečné vlády. Vlády, která bude mít jasný mandát, bude nahraditelná a její neúspěch bude znamenat neúspěch parlamentu. Bude se zodpovídat nejen parlamentu, ale i voličům parlamentu. Bude mít jasné vedení a rozvrstvení pravomocí. Stejně jako všechny plnně funkční vlády.

Po brexitu aktuálně, ale i metodicky

      Spousta odborníků i "odborníků" nyní komentuje a předestírá: zlom, rozpad, inspirace pro ostatní, odchod dalších, nutná reforma, vrátit pravomoci a podobně. Neodpustím si podotknout, že brexit není hotový, protože odmítavá referenda se opakovala a to se po dopadu hrozeb brexitu - a nejen rozpadu Spojeného království - může stát i v Británii.
     Nikdo ale neví a neříká, jak a co konkrétně reformovat. Zůstávají u obecných stesků. Možná si představují vznik nějakého dohadovacího výboru, který ale tu je resp. tu jsou, jsou tu orgány Evropské unie - komise, rada, parlament. Tyto orgány nelze obejít. A tyto orgány patrně trpí značným deficitem akčnosti, což je jim také notoricky a částečně i právem vytýkáno všemi nespokojenci. Všichni předstírají, že vědí, jakým způsobem se na nastalou údajnou krizi má reagovat a své představy opakovaně předkládají jako "řešení", které ve skutečnosti je pouhým snem o výsledku, který by se mohl zalíbit podobně naladěné občanstvo. Jak k němu dospět, nejspíš nevědí
Vytýkají jí ovšem i celou řadu chyb, které dělaly a dělají, které se patrně budou opakovat, pokud se něco nezmění. Podstatné k posouzení těchto výtek (často spíše výmluvy na vzdáleného viníka - ďábla, pánaboha, jezuiti, čarodějnice, Vídeň, Berlín, Moskva, nyní tedy Brusel) je, že kritiky ani nenapadne srovnat nedostatky s úspěchy. Lékem často má být vlastně uvědomění nutnosti snížení sjednocovacího tlaku, tedy představa, že kritikou se podaří změnit složení těch orgánů EU a ty pak uberou plyn a přibrzdí sjednocování, kritiky rádo přezdívané "byrokracií" a "zaslepenou ideologií" Bruselu.
    Co by tedy mělo zaznít? Mělo by to být to, co s tím, jak skutečně reformovat, co konkrétně tedy změnit na struktuře EU a zejména jejích orgánů a proč. Opravdu by se mělo prostě přistoupit ke kalouskovským "tupým škrtům"? Tím by se zlepšila akceschopnost unie? Jistěže ne.
    Reformou, tou potřebnou reformou nemohou být ani nápady, jakkoli rozumné, jakou politiku by bylo potřeba vést - podle mého např. v obraně, mezinárodní postoje, vztah k Británii, postoj k rusko-ukrajinské krizi a tak dále. A samozřejmě liché by bylo tak populární hájení specifických "národních zájmů", které může jít jen proti podobně krátkozrakým, často až kramářským "zájmům" ostatních. Nejpřednějším zájmem evropských národů reálně jsou funkční, akční a zároveň plně demokratické evropské struktury. To neznamená stále užší integrace, koncentrace pravomocí, ty akceschopnost nezmění. Takže jak?
    Myslím, že by se Evropa měla poohlédnout po klasických prostředcích, co je na nich nefunkčního, co vede k nedostatečné akčnosti. Jak probíhá rozhodování? Jednomyslně ať už doslova, v Evropské radě, tak téměř, jako v Eurokomisi nebo Europarlamentu. Je to opravdu nutné, zachovat právo veta? Pracně schválená Lisabonská smlouva to mnoho nezměnila. Proč? Může za to to právo veta.
    Nemyslím. Je třeba zvýšit pružnost, operativnost. Není nutné jednomyslnost rušit, přinejmenším v Radě. Cestou by ale bylo oživit operativu, která je pomalá a patrně příliš byrokratická. Operativou jsou sice i úřady, ale rozhodujícím jádrem je komise, sestavená delegací jednotlivců za jednotlivé státy. Tím duplikují Radu a to omezuje hlavně její akceschopnost. Musí se proto změnit. Přestat být Radou číslo dvě. Měla by se stát kabinetem. Ne snad jako představenstvo firmy, jak by snad radil Babišův Aktiv nestranických občanů. Ale jako všechny podobné sbory řídící politickou operativu. Tedy vlády, ať už se tak jmenují anebo jsou známé jako předsednictvo zastupitelstva nebo sbor pověřenců či ministrů nebo komise. Musí ji vést reálně demokraticky pověřený předseda, který sestavuje svůj stranický nebo koaliční tým. Zbytek struktury je už standardně ustálený - premiér, místopředsedové, běžní rezortní komisaři s stálými ministerstvy. Bez znefunkčňujícího drobení pravomocí, vyvolané snahou rozdělit rezorty mezi zástupce všech členských států unie, s běžným počtem, řekněme do 20 členů. Taková vláda vítězné strany resp. koalice by se ucházela o důvěru parlamentu, jak to známe ze všech demokratických zemích. Až pak bude mít smysl hledat, kde to skřípe, až bude Komise pracovat řádně.
   Výsledkem bude nejen vyšší operativita vlády a tím i ostatních orgánů Unie, ale i konkrétní odpovědnost konkretních lidí voličům. A také jiný přístup voličů ke kandidátům a naopak, volit se budou nejen strany té které země, ale vždy i kandidáti aspirující právě na premiérské křeslo. Evropské strany budou kandidovat jako celek v celé Unii ve společné kampani se svými národními pobočkami. Demokratický deficit, který je ovšem vlastní každé zastupitelské demokracii, se výrazně sníží, zvýší akčnost a odpovědnost evropské komise či vlády a nemusí se přitom apriori hýbat s pravomocemi a subsidiaritou. To už pak bude na kompetentních profesionálech.