k článku v MFD z 7.8.2021

Až Čína předhoní Ameriku

od Víta Vojty, sinologa 

(https://www.pressreader.com/czech-republic/mf-dnes/20210807/281827171819573)

Zřetelně propagandistický článek letitého sinologa a spolupracovníka prezidenta napsal zřejmě s úmyslem varovat nás před promarněním příležitosti vydělat na růstu vlivu čínských komunistů. Demagogicky stále znovu argumentuje Asií ve prospěch spolupráce s čínskými teroristy – komunisty, např. když píše o Asii s 4,5 miliardami oproti euroamerické 1,1 miliardy a podobně. Že komunisté, o které jde, vládnou zhruba třetině z nich, to “taktně” zamlčel. Stejně lehce zapomíná na dřívější podobné příběhy technického rozvoje, jejichž výsledkem není žádná hrozba. Singapur, Japonsko, Jižní Korea, Tchajwan se prostě rozvinuly, zbohatly, volně obchodují a jejich občané se těší plné svobodě. Ale k předehnání euroamerické civilizace nedošlo a asi jen autor si dovolí podvodně agitovat české čtenáře pro zemi, kde světlé zítřky jsou neodvratné. K tomuto rozvoji východní Asie opravdu nevedla moudrá komunistická strana a její krutovláda s desetimiliony obětovaných životů. Jenže pan autor se i těmito zeměmi a podobně nově se rozvíjejícími zeměmi ve východní Asii nejen pokouší odůvodnit lidskoprávní slepotu nejen svou, ale doporučuje ji i nám. Demokracii a svobodu jako hodnoty neuznává, případně je dává do uvozovek a tvrdí, že “Čína je ale zvláštní svou kontinuitou”. To si Číňané zažili díky Maovi a KS Číny, jaké velké skoky či rozvraty si dovolila. O té údajné kontinuitě v současném Hong Kongu ví kdekdo také. Autorova vize Číny jako světového lídra je opravdu legrační. Ano, může se stát největší ekonomikou, může se stát technologickým obrem se špičkovou úrovní techniky, jenomže tady nejde jen o soupeření hospodářské, které málokomu vadí. Příkladem nyní aktuálním je hospodářský růst Indie a dalších zemí jižní Asie včetně zmíněných zemí, jako Indonesie a Malajsie, o kterém hovoří, jako by to málem byla součást čínské sféry vlivu. To opravdu nehrozí. Právě naopak, stárnoucí Čína bude během několik málo desetiletí muset vzít na vědomí dominanci demokratické supervelmoci z jihu Asie. To trojúhelník Ameriky, Evropy a Indie a jejich přátel, přesněji řečeno přátel demokracie, právního státu a lidské svobody bude jistě ještě velmi dlouho globálním lídrem. Ne mafiánské státní struktury, utiskující Číňany a další národy, jakkoliv by rády pronikly do celého světa, jako se jim to bohužel daří na Pražském hradě i s podporou externích propagandistů, jako je právě autor článku. 

 Pořadí podle součtu bodování medailí 3-2-1

Přepočet pořadí národů při počítání 3 bodů za zlatou medaili, 2 bodů za stříbro a 1 bodu za bronzovou. Včetně vlivu na pořadí proti oficiálnímu pořadí, které zohledňuje nejprve zlaté a teprve při shodě jejich počtu se uplatní další medaile. 

Pokud se dobře pamatuji, dříve se započítávaly nějaké body i za další pořadí, ale to nyní není k dispozici.

K nadcházející změně ženských příjmení podle Zákona

Podle reportáže ČT resp. vyjádření paní Kateřiny Valachové se chystá inovace matričního zákona 301/2000 Sb. Zákon o matrikách, jménu a příjmení v tom, že by měly mít lidé - a především samozřejmě ženy - mít právo prostě si volit příjmení bez přechýlení. To považuji za velmi dobrý nápad a záměr. Ostatně již dvakrát zamítnutý vládou A. Babiše.

Tento můj souhlas by mohl překvapit každého, kdo by věděl, že jsem jednoznačným zastáncem přechylování a považuji za zločin proti češtině, pokud se nepoužívá. Po mnoha letech a různých úvahách i diskusích jsem dospěl k jednoznačnému závěru a tedy řešení sporů kolem matričního pravidla. Tím je uvědomění si rozporu, mezi tím, co je přechýlené a nepřechýlená podoba ženského příjmení, totiž překlad mez jazyky a toho, co z toho plyne. Banálně řečeno: jde o dvě národní formy téhož příjmení, formy různých skupin jazyků, v tomto případě české formy a obecně formy nepřechylující jazyky, např. anglická či německá. Jak známo jsou i jiné přechylující jazyky, jako v ještě větší míře, než česká nebo ruská islandština nebo litevština, které možná vedou k podobným sporům o mateřštinu a její ochranu.

V zákoně by tedy měla být nejen liberalizována podoba zapisovaného (evidenčního) příjmení, ale zároveň hned v tomtéž paragrafu by mělo být výslovně potvrzeno, že toto nemění gramatická pravidla češtiny a zejména pravidla přechylování. Výsledkem by měla být praxe jak
 - svobodného zápisu, tak
 - svobodného přechylování a tím i skloňování kdykoliv je toto příjmení použito v češtině.
Tak běžně postupujeme u úředně nepřechýlených cizojazyčných podob příjmení u cizinek, která tím také nijak nezpochybňujeme. Příkladů jsou miliony, tak jen namátkou čtyři z nich: političky - Merkelová, Obamová - a umělkyně - Streepová nebo Lorenová. Stejně ostatně postupujeme u příjmení mužů samotných: také je skloňujeme a tvoříme množné číslo, aniž bychom tím jakkoliv snižovali nebo zpochybňovali evidenční podobu příjmení. Např. tvar ... Trumpem ... v českém textu nijak nestojí proti zapsané podobě příjmení Trump.

Nakonec nabízím znění paragrafu 69 matričního zákona, které prakticky nemění první dva odstavce a nahrazují znění celého zbytku pragrafu 69 a paragrafů 69a a 69b:

§ 69

(1) Příjmení žen se tvoří v souladu s pravidly české mluvnice.

(2) Při zápisu uzavření manželství nebo vzniku partnerství lze ženy, jíž se uzavření manželství nebo vznik partnerství týká, uvést v matriční knize příjmení, které bude po uzavření manželství nebo vstupu do partnerství úředně užívat, v mužském tvaru.

(3) Při zápisu příjmení dcery v matriční knize se uvede v mužském tvaru na základě žádosti jejích rodičů.

(4) Žádost podle odstavce 1 nebo 2 lze podat u kteréhokoli matričního úřadu nebo u zastupitelského úřadu České republiky.

(5) Do poznámky matričního dokladu matriční úřad nebo registrující matriční úřad vyznačí, odkdy užívá žena nebo dítě ženského pohlaví své příjmení v mužském tvaru.

(6) Uvede-li se příjmení ženy nebo dítěte ženského pohlaví v mužském tvaru podle odstavce 1 nebo 2, další matriční doklady se vydávají s příjmením v tomto tvaru.

(7) Žádost o užívání příjmení v mužském tvaru lze podat pouze jednou. Veškeré další žádosti o uvedení téhož příjmení v mužském tvaru jsou posuzovány jako změna příjmení (§ 72).

(8) V českém textu se užívá příjmení žen zpravidla v přechýleném tvaru v souladu s pravidly české mluvnice. V textech ostatních jazyků se užívá příjmení žen zpravidla v nepřechýleném tvaru v souladu s pravidly mluvnicemi těchto jazyků.

Fištejn tápe

Velké překvapení ve mně vyvolal komentář Jefima Fištejna “Evropa tápe …" dnes zveřejněný internetovým deníkem Forum24. Považoval jsem jej za člověka pronikavého ducha. Zřejmě jsem se poněkud mýlil. Vynechám jeho postřehy o zemích mimo EU - i proto, protože se titulkem obrací především k “Evropě”, tedy k Evropské unii. 

Je jasné, že Evropská unie dnes neprožívá svou hvězdnou hodinku. Žádný její orgán se netají svou náhlou irelevantností. To zanechává poněkud surrealistický dojem. 

Prostě nesprávně, ba naopak. Orgány EU nemají žádné pravomoci zasahovat do zdravotnictví, tuto oblast, podobně jako i jiné, si členské země nenechaly vzít aproto unijní orgány nemohou ke zdravotnictví říci mnoho významného. Že něco přeci říci měly, např. aby upozornily právě na to, že tyto pravomoci nemají. Že by něco svědčilo o “totální neřiditelnosti” je samozřejmě demagogický nesmysl. Dílčí neřiditelnost je ovšem rubem urputné snahy členů o zachování suverenity i v případech, jako je pandemie. Nebo snad má Evropská komise pravomoc vyhlásit něco jako nouzový stav, zakázat vycházení, řešit prostě výjimečné události? Ne, nemá. 

Proto “Brusel de facto rezignoval na hledání praktické celoevropské odpovědi na hrozbu koronavirové pandemie.”, jak píše Jefim Fištejn. A také "Není divu, že vlády národních států ponechané tváří v tvář existenciální hrozbě uzavřely se každá do vlastní ulity a vehementně popřely absolutní platnost axiomu o tom, že „co se stalo, nemůže se odstát.“" Myšleno zrušení volného pohybu mezi členy. Kupodivu ho nezaráží, že stejný postup v případě regionů, v Česku karanténa na Olomoucku, v Číně třeba Wu-Chan, v Itálii Lombardie, k žádným politickým potížím v obnovení normálního pohybu obyvatel nikdo nečeká. To jen uvedený komentář bezdůvodně straší. 

To nedokončená “bezzubá struktura neschopná v podmínkách krize” je hlavní příčinou nemožnosti akce EU. Kde byl komentátor, když “měla Evropská unie již delší dobu připravovat potřebné mechanizmy a postupy pro případ podobné globální hrozby tak, aby zůstávala pánem svého vlastního osudu”? Připouštím, možná jsem jen neinformovaný, ale nezaznamenal jsem žádné ani komentátorovy ani jiné komentáře, vyžadující krizové pravomoci pro vrcholné orgány EU. I proto nemůžeme brát vážně, že jeho “lidská představivost nestačí” na ekonomické důsledky, když nejen politici, ale i ekonomové se shodují, že evropské i státní finanční mechanizmy jsou schopné tyto záležitosti řešit nebo alespoň radikálně zmírnit. Nebo jeho rádobymoudro o neexistenci práva soudit strany blízkovýchodního konfliktu. Zde pro změnu míchá ne hrušky s jablky, ale hrušky s železnou rudou a spojuje nesouvisející záležitosti. 

Můžeme se jen dovolávat této neblahé zkušenosti k posílení alespoň krizových pravomocí vrcholné trojice EU, tedy Předsedy rady, Předsedkyně komise a Předsedy evropského parlamentu, tak, aby alespoň takto dalo sjednotit nebo koordinovat krizovou reakci Evropské unie. Obávám se jen, že nacionalisté všech zemí budou za pomoci okopávačů kotníků EU, k nimž se pan Fištejn v komentáři boužel přiřadil, nadále úspěšně bránit zvýšení akceschopnosti demokratické Evropy.