Koncepce zapojení obyvatelstva Česka do civilní obrany země

Občas se ozve někdo s názorem na potřebu zvýšit jednk počty vojáků a jednak vyššího zapojení civilního obyvatelstva do pomoci státním orgánům pro případy živelních, politických, teroristických nebo přímo vojenských hrozeb a obtížných situací. Protože tyto potřeby považuji za nejen za aktuální, ale také za dlouhodobé, přicházím s náčrtem na takové postupné zapojení občanů do řešení případných hrozeb:

Koncepce reformy civilní obrany – základní uspořádání

Trvalé a dlouhodobě zanedbané téma je zapojení civilního obyvatelstva Česka do řešení krizových situací země ať už živelního charakteru, tak ohrožení pořádku vnitrostátními nebo zahraničního původu.

Občas se sice zmíní potřeba zvýšení obranyschopnosti Česka jako pro případ živelní, politické či vojenské krize, ale výsledkem bývá buď planá diskuze ve stylu co bylo dřív a kdo za neutěšený stav může víc a v lepším případě se přidá na rozpočet profesionálních a podpůrných organizací, tj.

a)      státní policie,

b)      hasičského záchranného sboru (profesionálního a dobrovolnického) a

c)       armády.

To je sice potřeba nesporně také, ale jakoby se vychází z předpokladu, že tyto situace mají řešit prakticky jen tyto profesionální a podpůrné organizace a zbylé obyvatelstvo má pasivně strpět jejich pomoc, aniž by jim mělo překážet a organizovat se. Tím oni ostatní obyvatelé mají zůstat zmatení nebo alespoň bez směrodatných pokynů. To je stav nevhodný a v krizi také velmi nebezpečný.

Tomu je třeba předcházet zejména dvěma cestami, které by měly být propojené a koordinované stávajícími výše uvedenými profesionálními organizacemi (policie, armáda, hasiči). Všeobecným školením obyvatelstva a doplňujícími organizacemi.

A.      Nově by byly ustaveny organizace zapojené do Sboru civilní obrany (SCO), který by zahrnoval

a)      podpůrné organizace vnitřní bezpečnosti (Dobrovolná policie),

b)      nepovinnou podpůrnou Dobrovolnou armádu, prakticky současné Aktivní zálohy AČR,

c)       ale také a zejména povinné základní všeobecné zapojení obyvatelstva pro případ potřeby krizové mobilizace – jeho evidence a základní a další vyškolení.

Součástí mobilizačního systému by byly i stávající organizace, jako jsou městské policie a zdravotní záchranná služba. A ovšem i ostatní organizace, např. potápěčů, jeskyňářů nebo horolezců, které by se ovšem zapojovaly dobrovolně.

B.      Školení by se mělo skládat jednak z povinného obecného základního školení a z následného dobrovolného specializačního výcviku, který by byl podmínkou vstupu do dobrovolnických sborů.

a)      Všeobecné školení by se mohlo skládat ze 4 částí (kurzů), absolvovaných i postupně, ale nejdéle např. v období jednoho roku od dosažení plnoletosti resp. od nabytí občanství:

1.       Úvod, jehož součástí by mohlo být kontrolní zdravotní vyšetření (zdravotní posudek vydá praktický lékař) a nemá až na naprosté výjimky vliv na uvolnění z tohoto všeobecného školení.

2.       Policejní – pro potřeby postupu v případech krizí obecně a vnitropolitických zvláště.

3.       Záchranářský – pro případy živelních událostí a katastrof.

4.       Armádní – pro situace vojenského ohrožení Česka nebo jeho spojenců, prováděný beze zbraní a výcviku k boji, jen jako součást přípravy civilní obrany (CO).

Jednotlivé části by mohly mít rozsah jednoho týdne, celkem tedy celé školení např. 4 týdny. Z hlediska zaměstnání by mohlo jít o povinně poskytované neplacené volno s náhradou mzdy. Obdobně studenti by mohli kurz absolvovat během prázdnin nebo v rámci výuky.

Po absolvování školení by se absolvent stal vojínem (vojínkou) civilní obrany na dobu deseti let, v době klidu výhradně evidenčním a s povinností udržování aktuálních kontaktních údajů.

b)      Vyšším a dobrovolným zapojením by mělo být absolvování souvislého asi čtvrtletního specializačního výcviku poddůstojníků CO. Ten by mohl trvat např. čtvrt roku. Absolvent by se stal svobodníkem CO na dobu 10 let s obnovovacím kurzem (např. 1 měsíc) po 4 nebo 5 letech od specializačního výcviku.

V případě potřeby by pak mohli sloužit jako pomocné síly pro profesionální organizace. Jak výcvik, tak případná služba by byla placená náhradou mzdy. Sama pohotovost, spojená s členstvím v SCO, by měla být odměňováno paušálem.

Jak školení, tak výcvik by samozřejmě byly základem jak seznámení obyvatelstva se systémem CO a jeho potřeb, tak evidence konkrétního potenciálu obyvatelstva z hlediska CO země a zároveň příležitostí pro kvalitní nábor profesionálních příslušníků uvedených ozbrojených sborů.

Poznámky k náboženství jsem přenesl na svůj jiný blog "Ateolog": zde

O zveřejnění zpravodajských intrik kolem propíraných únosů

Tak především:
Jde o veřejné záležitosti, veřejné peníze. Rozhodnutí zaplatit únoscům je vrcholně politické a MUSÍ být předmětem veřejné kontroly a veřejné debaty. Jinak si tu zakládáme na policejní totalitní stát plný intrik tajných služeb. Máme být vděční těm, kteří nepřistupují na takové intrikánské praktiky a chrání nás zveřejňováním neprávem utajovaných skutečností. A je jedno, jestli je to ministr nebo publicista.
Za druhé:
Zveřejněním nebyl nikdo ohrožen, nebylo poškozeno žádné vyšetřování, žádná operace pro osvobození, žádná utajovaná osoba.

Za třetí:

Ohrožením občanů samozřejmě není zveřejnění šílené částky výkupného (zkuste požadovat odškodnění za zmařený život 75 milionů korun, ani nemluvě o tom, kolik životů za ty peníze mohlo být zachráněno), ale jejich zaplacení. Ohrožením není potvrzení handlu unesených za Fajáda. Ohrožením bezpečnosti je handl sám. Nebo si snad někdo myslí, že potenciální únosci čekají, až jim česká média sdělí, kdo potvrdil, co si vrabci štěbetají? Že únosci se nepochlubí zdrojem svého zbohatnutí? Jistě si můžeme domyslet, že neváhali a podstatnou část svého lupu věnovali na aláhumilé účely.

Najednou všichni odborníci na utajování lamentují nad tím, že prý se s teroristy nevyjednává a sami kývají na všechny strany, že všichni vyjednávají s každým teroristou, že vyjednávání je správné. A to není povzbuzování potenciálních únosců? Ale jistě že je! A větší, než věcné informování veřejnosti.

Za čtvrté:

Tím skutečným ohrožením je právě handl sám, to politické rozhodnutí, ta intrika. To vyplacení milionů dolarů ze společné kasy. Ta zrada spojence, to rozhodnutí pustit Fajáda. Za to by měly odpovědné osoby být souzené a možná odsouzené, možná osvobozené. Veřejným spravedlivým procesem, veřejnou kontrolou zákonnosti takového postupu. Tady nešlo o ohrožení státu, bezpečnosti ústavních činitelů, ozbrojených sil, vnitřního pořádku nebo rozpoutání teroru, ohrožení pokojného obyvatelstva. Naopak, šlo jen a pouze o sice odporné hnusné poškození, ale soukromých osob, velmi riskujících nezodpovědných jednotlivců, kteří se zcela svévolně vydali do oblastí, známých absencí zákona a pořádku. Není důvod jim to vyčítat, pokud ponesou sami to riziko. Jenže tady se "dobrodinci" rozhodli ohrozit pověst právního státu, pověst spojeneckých závazků pro jejich vykoupení. A to rozhodně nepatří mezi právem utajované skutečnosti.

Ne, Merkelová není naivní. (z 2.2.2016)

Je až úžasné, jak někdo tak úspěšný, jako je Merkelová, se v hlavách omezenců, naivů a krátkozrakých změní v někoho údajně naivního. Je až obdivuhodné, že je velmi rozšířený ten zvyk, že kdo nedohlédne dál, než na špičku svého nosu nebo své boty, se prostě jednoduše začne pošklebovat tomu, kdo s vrcholnou elegancí provedl něco zdánlivě téměř neproveditelného a vyřešil Německu řadu potíží.
Jediná zvláštnost na tom je, že zdejší malí si navzájem plácají po zádech, jak byli, jsou a jistě i budou prozíraví a ta Merkelová slepá a naivní. Tak ne, není naivní. Je jen obdivuhodně slušná, solidní a slušná. 
Když někdo leží na chodníku, většina "prozíravých" lidí dělá jakoby nic, slušný zkusí pomoci. Žádná naivita. Přes vlastní zdržení, přes riziko vlastní újmy od možná opilce, pokusí se pomoci. Kde je naivita? Žádná. To jen omezenci se povyšují. Tak je to i s Merkelovou. Prostě slušná a primitiv to vidí jako slabost. Naprosto běžná zkušenost. Bohužel.