Občas slýchám o tom, jak nepřesná je řeč, jak nepřesně dokáže vyjádřit myšlenku. Myslím, že je to naopak. Myšlení je založené na pojmech a pojmy beze slov neexistují, slova nejsou slupkou pojmů, ale jejich podstatou. Beze slov neexistuje myšlenka a bez řeči myšlení.
Slova jsou prý nepřesná, nepostihují skutečnost. To je pravda - nepostihují všechno, ale oproti myšlence jim nic nechybí. Sama myšlenka je nepřesná. Co je "přesné", přesněji řečeno autentické, to jsou pocity a city, které ovšem myšlenky i slova nutně vyjadřují "nepřesně", vlastně jen zaokrouhleně.
Podobně jako míra všeho je vyjádřitelná jen přibližně, konkrétními čísly a tedy zpravidla významně nepřesně. To záleží na srovnatelnosti míry a veličiny. Když měříme délku běžným měřidlem - dílenským, zednickým nebo krejčovským metrem, pásmem nebo pravítkem, zjistíme délku na milimetry. Pokaždé se rozhodujeme, jestli se při vyčíslení přikloníme k té či oné čárce měřítka, digitalizujeme. Pokud měřené bude jen několik málo milimetrů, budeme si uvědomovat, že výsledek bude velmi přibližný. Pokud změříme na milimetry délku projetou vlakem mezi stanicemi, budeme spokojení, jak jsme přesní. Ačkoliv přesnost a nepřesnost, způsobená zaokrouhlením na milimetry, je stále prakticky stejná. A vždy se dá i namítat.
A stejně tak i slova a myšlenky jsou takovými "čísly", takovou digitalizací pocitů, daných nám našimi smysly. Posoudíme-li barvu jako červenou, také jsme "přibližní", zaokrouhlili jsme. Jak světlá je ta červená, jak vzdálená od oranžové nebo od fialové, od vínové, od hnědé? Tak i celá pojednání, jsou jako "přesné součty nepřesných čísel" vůči skutečnosti. Vytýkat takovou všudypřítomnou nepřesnost je demagogie. To není nedostatek, vada myšlení a stejně i slov, to je jeho podstata. Přibližnost, zaokrouhlení, jinak ani není možná. Bez ní bychom si nic nesdělili, žádnou myšlenku nevytvořili. Nikdy. Sláva přibližnosti! Vždy a navždy.
Žádné komentáře:
Okomentovat