Koncepce zapojení obyvatelstva Česka do civilní obrany země

Občas se ozve někdo s názorem na potřebu zvýšit jednk počty vojáků a jednak vyššího zapojení civilního obyvatelstva do pomoci státním orgánům pro případy živelních, politických, teroristických nebo přímo vojenských hrozeb a obtížných situací. Protože tyto potřeby považuji za nejen za aktuální, ale také za dlouhodobé, přicházím s náčrtem na takové postupné zapojení občanů do řešení případných hrozeb:

Koncepce reformy civilní obrany – základní uspořádání

Trvalé a dlouhodobě zanedbané téma je zapojení civilního obyvatelstva Česka do řešení krizových situací země ať už živelního charakteru, tak ohrožení pořádku vnitrostátními nebo zahraničního původu.

Občas se sice zmíní potřeba zvýšení obranyschopnosti Česka jako pro případ živelní, politické či vojenské krize, ale výsledkem bývá buď planá diskuze ve stylu co bylo dřív a kdo za neutěšený stav může víc a v lepším případě se přidá na rozpočet profesionálních a podpůrných organizací, tj.

a)      státní policie,

b)      hasičského záchranného sboru (profesionálního a dobrovolnického) a

c)       armády.

To je sice potřeba nesporně také, ale jakoby se vychází z předpokladu, že tyto situace mají řešit prakticky jen tyto profesionální a podpůrné organizace a zbylé obyvatelstvo má pasivně strpět jejich pomoc, aniž by jim mělo překážet a organizovat se. Tím oni ostatní obyvatelé mají zůstat zmatení nebo alespoň bez směrodatných pokynů. To je stav nevhodný a v krizi také velmi nebezpečný.

Tomu je třeba předcházet zejména dvěma cestami, které by měly být propojené a koordinované stávajícími výše uvedenými profesionálními organizacemi (policie, armáda, hasiči). Všeobecným školením obyvatelstva a doplňujícími organizacemi.

A.      Nově by byly ustaveny organizace zapojené do Sboru civilní obrany (SCO), který by zahrnoval

a)      podpůrné organizace vnitřní bezpečnosti (Dobrovolná policie),

b)      nepovinnou podpůrnou Dobrovolnou armádu, prakticky současné Aktivní zálohy AČR,

c)       ale také a zejména povinné základní všeobecné zapojení obyvatelstva pro případ potřeby krizové mobilizace – jeho evidence a základní a další vyškolení.

Součástí mobilizačního systému by byly i stávající organizace, jako jsou městské policie a zdravotní záchranná služba. A ovšem i ostatní organizace, např. potápěčů, jeskyňářů nebo horolezců, které by se ovšem zapojovaly dobrovolně.

B.      Školení by se mělo skládat jednak z povinného obecného základního školení a z následného dobrovolného specializačního výcviku, který by byl podmínkou vstupu do dobrovolnických sborů.

a)      Všeobecné školení by se mohlo skládat ze 4 částí (kurzů), absolvovaných i postupně, ale nejdéle např. v období jednoho roku od dosažení plnoletosti resp. od nabytí občanství:

1.       Úvod, jehož součástí by mohlo být kontrolní zdravotní vyšetření (zdravotní posudek vydá praktický lékař) a nemá až na naprosté výjimky vliv na uvolnění z tohoto všeobecného školení.

2.       Policejní – pro potřeby postupu v případech krizí obecně a vnitropolitických zvláště.

3.       Záchranářský – pro případy živelních událostí a katastrof.

4.       Armádní – pro situace vojenského ohrožení Česka nebo jeho spojenců, prováděný beze zbraní a výcviku k boji, jen jako součást přípravy civilní obrany (CO).

Jednotlivé části by mohly mít rozsah jednoho týdne, celkem tedy celé školení např. 4 týdny. Z hlediska zaměstnání by mohlo jít o povinně poskytované neplacené volno s náhradou mzdy. Obdobně studenti by mohli kurz absolvovat během prázdnin nebo v rámci výuky.

Po absolvování školení by se absolvent stal vojínem (vojínkou) civilní obrany na dobu deseti let, v době klidu výhradně evidenčním a s povinností udržování aktuálních kontaktních údajů.

b)      Vyšším a dobrovolným zapojením by mělo být absolvování souvislého asi čtvrtletního specializačního výcviku poddůstojníků CO. Ten by mohl trvat např. čtvrt roku. Absolvent by se stal svobodníkem CO na dobu 10 let s obnovovacím kurzem (např. 1 měsíc) po 4 nebo 5 letech od specializačního výcviku.

V případě potřeby by pak mohli sloužit jako pomocné síly pro profesionální organizace. Jak výcvik, tak případná služba by byla placená náhradou mzdy. Sama pohotovost, spojená s členstvím v SCO, by měla být odměňováno paušálem.

Jak školení, tak výcvik by samozřejmě byly základem jak seznámení obyvatelstva se systémem CO a jeho potřeb, tak evidence konkrétního potenciálu obyvatelstva z hlediska CO země a zároveň příležitostí pro kvalitní nábor profesionálních příslušníků uvedených ozbrojených sborů.